Během minulého týdne jsem přečetl asi tucet článku analyzujících prohru Schwarzenberga a vítězství Zemana. Téměř všichni analytici tvrdí buď, že

a) se volebnímu štábu Karla Schwarzenberga nepodařilo přilákat dost pravicových voličů

b) nebo že Zeman svými špinavými triky odradil Schwarzenbergovy voliče, aby jej volili, nebo dokonce přetáhl část Schwarzenbergových voličů k sobě

c) anebo že média příliš podporovala Schwarzenberga, a tím pomohla Zemanovi.

Upřímně řečeno ještě donedávna jsem sdílel první pohled. Ovšem jen do té doby, než jsem se podíval na statistické údaje o hlasování.

Aby nám došlo, že všechna tři výše uvedená vysvětlení pravděpodobně nejsou pravdivá, stačí porovnat statistiku prezidentských voleb se statistikou parlamentních voleb v roce 2010.

V prezidentských volbách získal Schwarzenberg 2.241.171 hlasů a Zeman 2.717.405 hlasů.

Teď se podívejme na to, kolik hlasu získaly politické strany ve volbách v roce 2010. V rámci zjednodušení budeme brát v souladu s českými zákony v úvahu pouze strany, které získaly více než 1,5% (nebo více než 80.000 hlasů).

Podle toho, jak byly vedeny volební kampaně, je zřetelné, že se Schwarzenbergův štáb snažil oslovit pravicové voliče (ODS a TOP 09) a voliče stran, pro něž je velmi důležitým tématem mravnost (KDU-ČSL a SZ). Zemanův štáb oslovoval voliče levicových (ČSSD, KSČM a samozřejmě SPOZ), „populistických“ (VV) a „vlasteneckých“ (Suverenita) stran.

Pojďme se podívat, kolik hlasů získaly tyto politické strany v parlamentních volbách v roce 2010.

Potenciální voliči Schwarzenberga:

ODS + TOP 09 + KDU-ČSL + SZ = 1.057.792 + 873.833 + 229.717 + 127.831 = 2.289.173

Potenciální voliči Zemana:

ČSSD + KSČM + VV + SPOZ + Suverenita = 1.155.267 + 589.765 + 569.127 + 226.527 + 192.145 = 2.732.831

Schwarzenberg tedy mohl počítat s 2.289.173 hlasy, což se mu v podstatě splnilo. Volilo jej 2.241.171 lidí.

Zeman mohl počítat s 2.732.831 voliči. Volil jej skoro stejný počet lidí - 2.717.405.

Ano, Zemanovi chybí zhruba 15.000 „jeho“ voličů a Schwarzenbergovi o něco více, přibližně 47.000. Ale jako procento z celkového počtu hlasů je to v obou případech jen maličkost, statistická chyba. V žádném případě tedy nelze říct, že Schwarzenberg nebyl schopen mobilizovat své voliče, ani že Zeman mobilizoval voliče neutrální. Každý dostal přesně to, co mu od začátku „patřilo“.

To potvrzuje i skutečnost, že se z devíti kandidátů dostali do druhého kola nejznámější a nejuznávanější zástupci levice a pravice, tedy „značky“ levice a pravice.

Vyvstává však otázka – mohl být při takovém rozložení pravicových a levicových voličů konečný výsledek vůbec jiný?

Teoreticky ano. Drtivá většina levicových a pravicových voličů by spíše nevolila kandidáta opačného tábora. Ovšem počet levicových a pravicových voličů je přibližně stejný:

Pravice = ODS + TOP 09 = 1.931.625

Levice = ČSSD + KSČM + SPOZ = 1.971.559

Samotní levicoví a pravicoví voliči tedy výsledek voleb neurčovali. Určovalo ho to, který tábor přetáhne na svou stranu voliče „populistů“ (VV = 569.127 hlasů), „moralistů“ (KDU-ČSL a SZ = 357.548 hlasů) a „vlastenců“ (Suverenita = 192.145 hlasů).

V těchto volbách posbíral hlasy „populistů“ a „vlastenců“ Zeman. Měl šanci je získat pravicový kandidát? Bezpochyby ano. Schwarzenberg i Zeman jsou eurooptimisté. Pro „vlastence“ jsou tudíž oba špatní. Pokud by se do druhého kola dostal jeden z mnoha českých pravicových euroskeptiků, „vlastenci“ by volili jeho.  

Ale Schwarzenberg je nejen eurooptimista, ale navíc „není skutečný Čech“, a proto by ho „vlastenci“ nevolili v žádném případě. Proto šli „vlastenci“ za Zemanem, jenž používal „vlasteneckou“ rétoriku.

„Vlasteneckých“ voličů je však malo. Pravice si mohla dovolit je ztratit. I proto, že ještě snadnější by bylo pro jiného pravicového kandidáta získat v druhém kole „populisty“, tj. voliče VV. Hlavním tématem je pro populisty vždy boj proti korupci. Aby je kandidát nalákal na svou stranu, stačilo by během volební kampaní neustále mluvit o korupčních skandálech, které se rozehrávaly, když byl Zeman premiérem. Bylo jejich opravdu dost. Ano, bylo to dávno, více než před 10 lety, a mnozí voliči na to už zapomněli, ale připomenout jim to by nebylo těžké.

Pravicový kandidát by mohl „populisty“ snadno získat na svou stranu.

Kdyby to nebyl Karel Schwarzenberg.

Schwarzenberg neměl šanci hlasy populistů získat. I když osobně do korupce zapojen nebyl, je místopředsedou vlády a předsedou strany, které se topí v  korupčních skandálech. Nikdy to nezkusil viditelně napravit ani se k tomu téměř nikdy nevyjádřil. Proto si Schwarzenberg na bojovníka s korupcí hrát nemohl.

Proto šli „populisté“ za Zemanem, který byl sice spojen s korupčními skandály, ale před 10 lety, ne teď.

Vyplývá z toho, že Schwarzenberg neměl od začátku, ještě před volbami, vůbec šanci dostat hlasy vlastenců a populistů. Měl možnost získat hlasy „moralistů“ a to se mu zřejmě podařilo.

Ale byl i další zdroj hlasů, který nevyužil ani jeden z kandidátů. Jedná se o téměř tři a půl milionu inertních voličů, kteří se ani v roce 2010, ani v roce 2013 voleb nezúčastnili. Nový charismatický politik by si je zřejmě na svou stranu získal. Ale boj mezi dvěma politickými veterány, kteří už se těmto 40% voličů za dvacet let pořádně zprotivili, v nich ani náhodou nemohl vyvolat žádné nadšení.

Závěr je jednoduchý a smutný. Oba kandidáti dostali, co jim patřilo od začátku, ale nedokázali udělat nemožné.  Schwarzenbergovu volebnímu štábu není co vyčítat. Jsou šikovní. Podařil se jim zázrak, dokázali zvednut svému kandidátovi preference na šestinásobek! Donutili pravicové voliče zapomenut na poslední tři roky a odevzdat hlasy místopředsedovi vlády, která je mnohokrát zklamala. Ani Zemanova špinavá kampaň nedokázala Schwarzenbergovi sebrat „jeho“ hlasy. Možná naopak dokonce pomohla zmobilizovat desítky tisíc pravicových voličů, kteří by jinak zůstali doma, tak jako zůstali doma při krajských volbách před několika měsíci. Je docela možné, že to byl pravě Zeman, kdo je donutil zvednout zadek z gauče.

Důvodem Zemanova vítězství je tedy to, jakkoli to někomu může znít nehorázně, že ve druhém kole proti němu stál nesprávný pravicový kandidát. V prvním kole Schwarzenbergovo charisma stačilo, ale ve druhém už ne. Voliči kandidátů, kteří se do druhého kola nedostali, v něm volili nikoliv „pro“, ale „proti“. A takových voličů byla většina. Pokud by nějakým zázrakem 25. ledna stanul na Schwarzenbergově místě jiný, možná i méně charismaticky, ale s korupčními skandály a tuto vládou nespojený pravicový politik – třeba i Přemysl Sobotka – pravděpodobně by tyto volby vyhrál.

Aby se však politik dostal do druhého kola, alespoň nějaké charisma mít musí. Zdá se ovšem, že hrstka pravicových politiku, kteří nejsou spojeni s vládou ani s korupcí, v sobě nemá ani tříprocentní roztok charismatu. A ti, kdo charisma mají, mají zase pošramocenou pověst. To – nikoliv levicovost či xenofobie voličů – je dnes hlavním problémem české pravice.