Existují události, které samy o sobě nepůsobí příliš důležitě, ale mohou nám sloužit jako znamení jiných, mnohem důležitějších, věcí. Na jednu z nich jsem narazil před asi dvěma týdny. Procházel jsem v Riegrových sadech a viděl jsem, jak tam budují plot. Zeptal jsem, k čemu ten plot je, a dostal odpověď, že tím plotem se ohradí místo pro pejskaře. Volný pohyb psů v parku končí, bylo mi řečeno. A když někdo pustí svého psa za plot, dostane obrovskou pokutu.

Dlouho jsem bydlel v Kanadě. Na začátku v Torontu, pak v Montrealu. A měl jsem tam psa. Takové ploty jsou v Montrealu běžná realita. Když chceš venčit psa bez vodítka, - musíš za plot. Do koncentráku, jak tomu někteří lidé říkají. Protože ty výběhy opravdu připomínají koncentrák. Chodíš se psem uvnitř a díváš se na lidi venku. Cítíš se zločincem a ani nevíš proč. Protože je to jedno, jestli máš velkého psa nebo malého, agresivního nebo přátelského, pitbulla nebo jezevčíka. Prostě máš psa – tak patříš za plot. A je to moc nepříjemný pocit, - být zatčen jen proto, že máš domácího mazlíčka.

Mluvil jsem v Riegráku s majiteli psů. Řekli mi, že radnice Prahy 2 plot odůvodňuje tím že „někteří psi kradou dětem svačinky“. A že bude plot budovat soukromá společnost, a že to vypadá jako jedna z těch posledních zakázek, které radnice rozdává před volbami. Mnozí mi také řekli, že do toho “vězení” se psem prostě nepůjdou. Budou prý venčit psa zvenku tohoto plotu, jako svobodní lidé ve svobodné zemi. Já, bohužel, už vím, jak to dopadne.

I v Montrealu jsou lidé, kteří nechtějí venčit psy “v koncentráku”. Venčí je v parku, ale stále kroutí hlavou, jestli nejede police. Police tam parky neustále hlídá na autech. A když vidí psa bez vodítka, dá majitelům opravdu obrovskou pokutu. Stejně jako to vyhrožují dělat tady. Takže majitel psa má na výběr: cítit se jako zločinec v base - když rozhodnou venčit psa za plotem, nebo cítit se jako zločinec na útěku - když venčíš psa venku.

Možná vám to venčení za plotem připadá nepodstatné, stávají se i horší věci. Ale obávám se, že tím to neskončí. V Montrealu (a celém Quebecu) to začalo také ploty. Teď tam nemůžete se psem do baru, ani do restaurace, ani do hromadné dopravy. Ani nemůžete se psem do Quebeckých národních parku. Tedy do lesa. Ani na vodítku. Když jsem to poprvé uslyšel, nevěřil jsem vlastním uším. Možná si vy myslíte, že jste to špatně pochopili. Takže pro jistotu opakuji – pochopili jste správně. V Quebecu nemůžete s psem, ani na vodítku, jít do lesa, pokud ten les patři Quebecké veřejné správě.

Ti, kdo psy nemají, si možná myslí, že to jen problém pejskařů. Je to omyl, omezení tam netýkají jen psů. Je jich mnohem víc. Nesmí se tam například prodávat alkohol po 10 hodině večerní nebo se procházet v parku po půlnoci.

Jsou to opravdu maličkosti. Se vším tím se dá žít. Ale tyto maličkostí jsou součástí velké koncepce. Koncepce kolektivní odpovědnosti a preventivního trestu. Protože se nějací lidé opíjí a nechovají se slušně, zakážeme prodej alkoholických nápojů po 10 hodině večerní. Protože nějací lidé občas přepadávají jiné lidi v noci v parcích, zakážeme všem vstup do parku po půlnoci. Protože někteří psi kradou dětem svačinky, zakážeme všem venčit psy mimo ohradu. A tak dál a dál, protože když úřady začínají regulovat lidem běžný život, jen těžko se dokáží zastavit.


Problémy s psy (stejně jako i s lidmi) určitě existují. Policie by se jimi měla zabývat: zejména trestat ty, kteří po psech neuklízí nebo ty, jejichž psi se chovají agresivně. Ale myslím, že ti ostatní, slušné lidi, by měla nechat na pokoji. Konec konců někteří Pražáci kradou větší věcí než svačinky, ale nikdo kvůli tomu všechny obyvatele Prahy za plot nenahání, i když některým Čechům by to možná nevadilo.

Proto mně taková maličkost jako plot opravdu rozčílila. Když jsem se o tom poprvé dozvěděl, myslil jsem, že i tady takzvaný Nanny State („Stát – chůva“, který chce lidem regulovat všelijaké životní drobnosti) začínaje pomalu vytlačovat malé osobní svobody, kteří tak krášlí život – jako možnost pít víno po desáté večer, procházet se v parku po půlnoci, nevenčit psa za plotem, apod. Ale možná to tak smutné není.
Když jsem se procházel po Riegrových sadech příště, zjistil jsem, že nějací lidé sepsali proti plotu petici a během několik dnů sebrali 740 podpisů. To je pro mně také znamení, a moc příjemné. Znamení toho, že svých malých osobních svobod se lidé tady v Čechách nevzdávají jen tak.


Myslím, že vedení Prahy 2 udělalo dvě chyby, strategickou a taktickou. Strategická – že ten plot vůbec vymyslelo. Taktická - že ho začalo budovat právě před volbami. Pejskaři v parku mi řekli, že páni radní je tím hrozně naštvali. A já ty lidi dobře chápu. Já bych také nedal svůj hlas komusi, kdo mě chce z jakýkoli důvodů zahnat za plot. Upřímně řečeno,  nedal bych hlas těm, kdo chce kohokoliv zahnat za plot, pokud ten kdokoliv není zločinec.