Nedivím se, protože většinu z toho, čím lákají lidi parky, na Střeleckém ostrově nesmíte. Návštěvní řad je dlouhý jako kupní smlouva a zakazuje skoro všechno, co se dá vymyslet, od popíjení alkoholu a jízdy na kolečkových bruslích až po vstupu na trávník. Naposled jsem zákaz vstupu na trávník v parku viděl asi v Sovětském Svazu. Ale nejvíc se mí libí bod „Zákaz pořádaní jakékoliv akce bez souhlasu MČ Praha 1“. Rozumím, že MČ Praha 1 tím myslela společenské akce, ale podle dnešní atmosféry na znovuotevřeném Střeláku vypadá to, jakoby člověk musel tady mít povolení na cokoli. A aby tohle nepoškodilo trávník, dohlížejí strážníci, což také relaxací moc nepomáhá.

Starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký odůvodňuje téhle opatření takto: „Bereme to jako ochranu nově vzniklého prostoru. Rozhodně bychom nebyli nadšeni, kdyby se hned zničila například nově vysázená vegetace."

Pozoruhodné jsou na tom dvě věci. Ta první je, že starosta Prahy 1 považuje ten prostor za nově vzniklý, nikoliv jenom opravený - jakkoli tento prostor byl otevřený pro veřejnost už v 16 století. Ta druhá – že občané Prahy jsou podle těchto slov vnímaní nikoliv jako skuteční majitelé ostrova, ale spíš jako otravné děti, které zničí radnici majetek, pokud nebudou pod přísným dohledem.

Bohužel, tento pohled na obyvatele jako na potižisty není specifický jen pro Střelecký ostrov, ani pro Prahu. Je to na neštěstí celosvětová záležitost. Stovky radnic v Evropě, Americe a Asií vidí svou funkci jako ochranu veřejného majetku před obyvateli, nikoliv jeho přizpůsobení jejich potřebám. Občas mám pocit, že raději by měli město vůbec bez obyvatel, aby ti jim nekazili.

V poslední době se zabývám urbanismem. Vidim dvě dnešní tendence. Na jednou stranu občanské aktivisty, jako například Ondřej Kobza s projektem Piana na ulici anebo sdružení Živé město, se snaží udělat města více otevřenými, živými a vstřícnými k obyvatelům. Na druhou, různé městské úřady se pokoušejí přetvořit města v krásná umělecká díla, která obyvatelé by měli nejlíp obdivovat z odstupu, aby jim něco, chraň pánbůh, nepoškodili. Stává se tomu určitě i naopak, když aktivisti zkoušejí město zamrazit a radní oživit, ale je to spíš výjimkou. Hodlám v příštím roce převážně psát o těchto pokusech město oživit a i zamrazit (včetně i zmíněných výjimek). A přeju všem hezké svátky, abyste v roce 2014 žili v městě živém, krásném a fascinujícím, jaká je (a doufám, že to tak zůstane i nadále) Praha a mnohá jiná česká města. A aby byly zrušeny všechné nesmyslné zákazy a omezení - na Střeláku a ve vašem životě.